Na Vaše žádosti mé vyjádření . . k článku SELEKCE nebo VRAŽDA ??
Přišlo mi přes 50 mailů k článku o hluchém štěňátku,...
O tom, jak to s hluchými pejsky nebo štěňátky bývá, toho bylo řečeno a napsáno opravdu hodně. Ale stejně, jako se vžila pověra, že černá kočka přes cestu nosí smůlu, jsou vžité i některé pověry o psech.
Každý chovatel a majitel psa by měl ale vědět, že co je psáno rozhodně nemusí být dáno. Pes je, jako každý jiný živý tvor, zcela jedinečný a i v případě, že je vyšlechtěn pro některou konkrétní práci či úkon, neznamená, že se nemůže osvědčit zcela v něčem jiném. A i když jsou psům většinou dávány za vinu neúspěchy jejich majitelů či chovatelů, jsou na nás stále usměvaví a mají vždy radost, když nás mohou štěkotem nebo povýsknutím a vrtěním ocásku přivítat.
Každý majitel by měl prostě své zvíže znát, vědět co potřebuje a být vždy připraven se o něj postarat ať se dějě co chce..
Jsem moc ráda, že na tomto světě existují i lidé, kteří sdílí stejný názor a mají stanovený žebříček životních hodnot jak svůj tak svého psa stejně jako já.
A teď k věci, . .
Ano, sama mám dva neslyšící pejsky, respektive jsou to dvě dospělé fenky :) Jsou to naprosto skvělé a úžasné psí slečny společnice, se kterými je opravdu radost sdílet život :)
Obě dvě jsou zachráněné a obě dvě jsou velké osobnosti.
První holčička měla vemli těžký živůtek, cestovala od jednoho majitele k druhému a žila v naprosto šílených podmínkách. Dle všeho není divu, že už nežije ani jeden její sourozenec. . .
Druhá psí slečna, ta se kě mě dostala jen proto, že se za celých 500 kilometrů nenašel člověk, který by ji pomohl. Tato fenka měla přeraženou hlavičku, očividně ji někdo vzal lopatou nebo velkým klackem a hodil ji na skládku a to byla ještě těsně po šěňatech. Díky jejímu úsilí žít, si přes veškerá svá zranění prohrabala malou díru přes zazděné pletivo, kde ji našla jedna moc hodná paní a tak jsme fenku zachránili. . .
Obě holky se ke mě dostaly už jako dospělé neslyšící a jejich výchovu a učení si můžu jen a jen pochvalovat! Právě tím, že neslyšely, se více soustředily nato, co se po nich chce, více si mě hlídaly a nyní samy plní různé povely, které se naučily jen proto, že mají radost jak jim to jde. V celém svém působení se psy jsem se setkala s mnoha hluchými a to jak dospělými tak štěňátky a vždy šlo s každým bezvadně spolupracovat, ba právě naopak, jakmile zjistili že jim rozumím a že s nimi komunikuji a naprosto přesně vědí co od nich chci, byli šťastni a vždy se na mě těšili, protože jsme si vždycky perfektně užili vzájemné chvíle.
Každý pes se domluví po svém, tedy Verbální a neverbální komunikace
Naši chlupáčkové sice nejsou obdařeni řečí, i přesto hovoří (štěkot, řeč těla, . . ). Domluví se jak mezi sebou, tak hovoří i k nám. Mluví nejen verbálně, ale také tělem. Je jen na nás, zda jejich řeči porozumíme. Vnímavý majitel by problém mít neměl, pravdou ovšem je, že občas ani ti zkušenější neví úplně přesně, co mu jeho miláček právě povídá. Každý pejsek si naladí svůj komunikační kanál a stejně je to i s neslyšícími psy. Otázkou spíše je, zda jim my lidé nasloucháme správně. . .
A co z toho plyne za ponaučení??
Se psy je to prostě stejně jako s lidmi. Pokud mají důvod se usmívat, tak se usmívají, pokud mají důvod mít radost, tak se radují, pokud strádají a jsou terčem útoků, nastává zpětná vazba v podobě strachu, stresu nebo agrese. A pokud jde o tu ,, HLUCHOTU,, TA je jen a pouze o komunikaci mezi psem a člověkem. Takže to, že jsou štěňata či dospěláci uspaní jen kvůli tomu, že neslyší bych zařadila do ,, doby X,, kde se vše řídilo jen neznalostí nebo bezohledným sobectvím. Pokud si tedy pořizujeme psa nebo máme tu ,,MOC,, rozhodnout o jeho životě, rozhodně vždy volím cestu, nechat hluché zvíře žít.